Klašter Osek

Architektura

Cisterciácké sdružení kameníků a sochařů postavilo v letech 1206 až 1221 v románském stylu klášterní Mariánský kostel: trojlodní bazilika na půdorysu latinského kříže má pravoúhlý chór s kapelami a křížovou loď. Podle pravidla řádu nesměl mít kostel žádnou věž, nýbrž malou věžičku na střešním hřebenu. Kostel o celkové délce 86 metrů patřil svého času k největším stavbám řádu Cisterciáků v Čechách a stal se pohřebištěm pánů Hrabišiců a od roku 1250 pánů z Rýzmburka.

Jejich původní náhrobky neznáme, ale dochovaly se barokní výjevy alegorických figur. Postavy spravedlnosti a štědrosti byly přiřazeny opatu Slávkovi, zatímco postavy truchlící ženy a Boha Krona patřily celému rodu Hrabišiců. Náhrobky ztvárnil G. A. Corbellini.

Na severní straně kostela byl již v roce 1209 vysvěcen hřbitov, který byl z kostela přístupný skrze takzvanou Bránu zemřelých (lanua mortuorum), jež hrála při pohřebním obřadu Cisterciáků důležitou symbolickou roli.

Zdivo z pískovcových kvádrů se místy dochovalo až ke krovům. Jinde bylo poškozeno Husity v letech 1421 a 1429 a vojsky během třicetileté války. Původní vzhled kláštera může být rekonstruován jen na základě vedut a rytiny v knize Augustina Sartoria.

V době vzniku těchto vyobrazení již probíhala barokní přestavba konventu a kostela, která dosáhla svého vrcholu v letech 1712 – 1718 za opata Benedikta Littweriga (1691 – 1726). Klášterní kostel byl opatřen klenbou a nad postranními kaplemi, takzvanou zimní a letní sakristií, byly postaveny dvě cibulovité věže. Čelní stěnu doplnil portikus a sochy z dílny sochaře Franze A. Kuena a Edmunda Richtera, kteří ztvárnili též sochy a dřevoryty v kostele a sakristii.

Jak sochařské práce zvýšeného oltáře se čtyřmi apoštoly tak štukovou výzdobu interiéru a oltářů provedl mezi lety 1713 a 1718 Giacomo A. Corbellini. Olejomalbu Nanebevzetí Panny Marie – patronky kláštera a řádu Cisterciáků – na zvýšeném oltáři namaloval v roce 1696 Jan Kryštof Liška. Společně s Michaelem Leopoldem Willmannem a Václavem Vavřincem Reinerem zhotovil také malby na bočních oltářích.

Stropní fresky v hlavní lodi a kůru tvoří cyklus ze života Krista a výjevy ze Starého zákona. Jejich tvůrci jsou Johann Jakob Steinfels a Václav Vavřinec Reiner. Fresky vznikly v letech 1718 až 1723.

Figurální dřevořezby lavic na kůru, bočních oltářů a opláštění varhan vytvořil mezi lety 1714 a 1716 F. A. Kuen.

Na jižní straně kostela leží klášter s budovou starého konventu: křížová chodba obklopuje rajskou zahradu se třemi náhrobky ze 14. – 16. století.

Z křížové chodby se vchází do staršího východního křídla s kapitulním sálem, který byl zřízen v letech 1225 – 1250 jako jedna z prvních raně gotických staveb v českých zemích. Vyzdvižení hodný je zde především čtecí pult, průčelí vchodu do kostela z křížové chodby a gotická soška Madony z roku 1340.

V jižním křídle křížové chodby se nachází refektář (klášterní jídelna) a v horním patře chodby se nacházel dormitář (společná ložnice mnichů).

Východní barokní komplex tvoří nový konvent z let 1705 – 1808, který projektoval Octavian Broggio. Zde se též nachází opatská knihovna. Na komplex navazuje prelátství, ve kterém se nachází stropní freska s výjevem z historie kláštera a jsou zde k vidění i kachlová kamna.

Hospodářský dvůr s obytnou částí budovy se nachází na severním okraji areálu kláštera. Na ty pak navazuje bývalý pivovar, sýpka a klášterní mlýn. V blízkosti západní vstupní brány stojí bohatě štukovaná Kaple sv. Barbory a sv. Kateřiny z dílny Broggia.